PoÄátek

Je mnoho lidí, kteří si peÄlivÄ› vybírají svůj automobil a následnÄ› s ním plánují jezdit mnoho let, protože jim vyhovuje, a navíc máme jistotu, jak na tom ve skuteÄnosti vůz je. Pokud totiž kopíme nÄ›jakou ojetinu, která toho má už dost za sebou, tak riskujeme, že na nás vylezou nÄ›jací strašáci a za servis utratíme dost penÄ›z.

Z tohoto důvodu je výhodné zakoupit si nový automobil a již od poÄátku se o nÄ›j starat, jak nejlépe umíme, protože se nám odvdÄ›Äí vyšší spolehlivostí a životností. Na druhou stranu musíme poÄítat na poÄátku s vyšší finanÄní nároÄností. PÅ™eci jen poÅ™izovací ceny jsou vysoké a následnÄ› musíme každý rok jezdit do autorizovaného servisu, kde necháme nÄ›kolik tisíc korun. ZpoÄátku můžeme nechat tÅ™eba nastříkat podvozek automobilu speciální vrstvou, protože mnoho souÄástek tÅ™eba vlivem soli v zimÄ› zaÄne Äasem korodovat. Na lak s dá zase nanést ochranná fólie, pÅ™iÄemž keramická chrání i proti kamínkům.

PokroÄilejší stádium

Když si koupíme auto, které má už nÄ›co nalítáno, tak bychom mÄ›li udÄ›lat základní servis. Do nÄ›j patří výmÄ›na rozvodů, kapalin, filtrů, svíÄek a dalších vÄ›cí. Je dobré podívat se do servisní knížky přímo od výrobce, protože zde máme sepsáno, co se kdy má mÄ›nit a kontrolovat. Je mnoho lidí, kteří stále jezdí a vymÄ›ní tÅ™eba jenom olej s filtrem, ovÅ¡em aby nám vůz dlouho vydržel, tak to chce hlídat vÅ¡e potÅ™ebné a dát autu péÄi. Ne každý je v tomto oboru zbÄ›hlý, takže to chce najít kvalitní autoservis, kde se o nÄ›j patÅ™iÄnÄ› postarají.

PÅ™i nákupu auta bychom mÄ›li volit také vhodnou motorizaci vzhledem k naÅ¡emu charakteru cestování. Pokud jezdíme tÅ™eba do práce pár kilometrů ráno a pak zase odpoledne zpátky, tak nemá cenu kupovat moderní diesel s turbem. Mají totiž tÅ™eba DPF filtr a ten se nám nestaÄí zahřát a vypálit. Navíc spotÅ™eba bude o dost vyšší, než kdybychom jezdili dlouhé trasy po dálnici. Životnost také ovlivňuje konstrukce.

Ať se nám to líbí, nebo ne, faktem je, že provoz automobilů má silně negativní vliv na naše životní prostředí, a to jak přímý (ve formě prachu a zplodin, které dýcháme), tak i nepřímý, tedy emise skleníkových plynů, které zhoršují dopady globálních změn klimatu. Je samozřejmé, že se s tím vlády jednotlivých států snaží něco dělat. Jedním z těchto opatření jsou například pravidelné emisní prohlídky, které mají za cíl zajistit, že daný vůz nevypouští více škodlivin, než je povoleno, a tyto limity se neustále zpřísňují.

Bohužel, toto opatření se ukazuje jako nedostatečné, neboť počet automobilů na našich silnicích roste mnohem rychleji, než jsou tyto limity zpřísňovány, čímž je jejich působní více než vyváženo. Je tedy potřeba najít jiné řešení.

Tím, které je prosazováno v současnosti, je přechod k elektromobilitě, tedy automobilům fungujícím na elektrický, nikoliv dieselový či benzinový pohon. Zde se však naráží na odpor velké části veřejnosti, která má z elektroautomobilů obavy.

Jednou z těch hlavních je vznik požáru. Panuje totiž přesvědčení, že právě tato vozidla se vznítí častěji než ta klasická, a to především při nabíjení. Statistiky však ukazují, že to není tak docela pravda. Rozdíl je však v tom, že elektrická vozidla se mnohem obtížněji hasí, a také v tom, že je téměř každý případ medializován, ať už ve správách či na sociálních sítích, zatímco o požárech běžných aut se příliš nemluví, neboť tyto jsou často poměrně rychle zlikvidovány.

Samozřejmě nelze tvrdit, že by tyto automobily byly úplně bezpečné – ale to nejsou ani ty benzinové. U obou z nich nás může potkat nehoda, a oba z nich začnou hořet se zhruba stejnou pravděpodobností. Přesto nelze říci, že by tato technologie byla dokonalá. Hlavním problémem je v současnosti nízká dojezdová vzdálenost, řídká síť dobíjecích stanic a především náročná a velmi drahá výměna baterie. Ta má ostatně výdrž v průměru necelých deset let.

Proto je v současnosti lepší s nákupem elektromobilu počkat, dokud nebudou tyto chyby vychytány. Pak si budeme moci být za volantem mnohem jistější.

ZvyÅ¡ující se poÄet dopravních nehod je nÄ›co, co trápí nejen naÅ¡i republiku. A aÄkoliv je způsoben z velké Äásti zvyÅ¡ujícím se množstvím vozidel na silnících, je jasné, že se s tím vlády musí pokusit nÄ›co udÄ›lat. Nápadů je hned nÄ›kolik, avÅ¡ak zdaleka ne vÅ¡echny jsou úÄinné. Tím asi nejdůležitÄ›jším je zavedení maximální povinné rychlosti. Ta se pÅ™izpůsobuje jak typu komunikace, tak i jejímu stavu, případnÄ› dalším podmínkám, jako je například blízkost autobusové zastávky Äi Å¡koly, kde je věští pravdÄ›podobnost výskytu dÄ›tí.

 

 

Dále zde máme různé znaÄky a cedule, upozorňující na nebezpeÄné úseky, případnÄ› doporuÄující zvýšenou opatrnost za zhorÅ¡ených podmínek. Jejich úÄelem je upozornit Å™idiÄe, aby byli na tomto místÄ› jeÅ¡tÄ› ostražitÄ›jší a jeli opatrnÄ›ji.

 

Také Å™eÅ¡ení kÅ™ižovatek tomu napomáhá, kdy se používá svÄ›telná signalizace, Äi jsou instalovány kruhové objezdy. I ty mají za úkol snížit zmatky, které se zde mohou vytvoÅ™it, a také zlepÅ¡it plynulost dopravy. Bylo totiž dokázáno, že pokud je možné jet na nÄ›jakém úseku skuteÄnÄ› plynule, pak je zde poÄet dopravních nehod menší.

 

 

To vÅ¡e je samozÅ™ejmÄ› v pořádku, avÅ¡ak mnohdy narážíme na problém, že například v noci Äi v mlze Å™idiÄ neuvidí onu dopravní znaÄku vÄas. Proto se nÄ›kdy používají fosforeskující barvy, které za snížených svÄ›telných podmínek svítí. Díky nim je možné si onoho dopravního znaÄení vÅ¡imnout mnohem dříve.

 

V nÄ›kterých zemích zaÅ¡li v tomto ohledu jeÅ¡tÄ› dál, a používají tuto barvu i na pruhy na silnicích. Ty jsou tak vidÄ›t i za tmy, což rozhodnÄ› Å™idiÄům pomáhá, neboÅ¥ již nejsou v tomto ohledu omezeni kruhem svých svÄ›tel.

 

Bohužel, pÅ™es veÅ¡kerá tato opatÅ™ení poÄet dopravních nehod stále roste, zÄásti také proto, že je lidé nedodržují. Mnohdy si totiž neuvÄ›domují, že jde pÅ™edevším o jejich bezpeÄnost. Proto leckdy pÅ™ijdou i o život, případnÄ› o nÄ›j pÅ™ipraví nÄ›koho jiného. A to je cena, kterou nechce platit asi nikdo z nás.