S největší pravděpodobností není nikdo, kdo by alespoň jednou nějaké zvíře neantropomorfizoval, tedy nepřisoudil mu lidské vlastnosti. Děláme to, ať už vědomky či nevědomky, nejen u našich domácích mazlíčků, nýbrž i u divoce žijících zvířat.

Toto jednání má samozřejmě svůj důvod. Tím je snaha ono zvíře co nejvíce pochopit, porozumět jeho jednání. Bohužel, jako lidé, máme tendenci veškeré věci posuzovat právě z lidského úhlu pohledu, a to platí i pro zvířata. Zkrátka si v mozku nedokážeme racionalizovat fakt, že ona mohou přemýšlet jinak než my, navzdory tomu, že to logicky víme.

Avšak ačkoliv se to může zdát v podstatě neškodné, většinou to má velmi nepříjemné důsledky, ať už pro nás či pro zvíře samotné. Pokud totiž jeho chování chybně interpretujeme, můžeme se snadno dostat do problémů.

Příkladem může být žena, která pravidelně navštěvovala jistou zoologickou zahradu. Přitom se vždy smála na jednu gorilu, a byla šťastná, když se tato smála zpět. Považovala to totiž za gesto radosti a štěstí, neboť právě to úsměv u lidí je. Problém je, že u jiných primátů, včetně právě goril, se jedná o výhrůžné gesto.

Není tedy divu, že jednoho dne došla gorile s tím neustálým vyhrožováním trpělivost (a nelze se jí divit), podařilo se jí utéci a onu ženu napadla. Tento případ neskončil dobře ani pro jednoho z účastníků. Zde je potřeba také podotknout, že zaměstnanci zoo ženu opakovaně varovali, aby se na onu gorilu neustále nesmála, avšak ona jejich rady ignorovala.

I to je důvod, proč bychom měli chování zvířat posuzovat právě z jejich pohledu. Samozřejmě tomu nijak nepomáhají filmy, které nám často antropomorfizaci podsouvají. Jistě, je to možná dobrá volba z narativního hlediska, avšak zprávu, kterou tím podvědomě dostáváme, rozhodně tak dobrá není.

Proto bychom měli nechat zvířata být zvířaty. Prospěje to nejen jim, ale nakonec i nám. A o to by nám mělo jít především.