Nedá se ani spočítat kolik přesně druhů zde s námi je. Lze to snad jen přibližně odhadnout. Protože to, co se stále ukrývá pod mořskou hladinou nám stále zůstává zčásti utajeno. My se však podíváme na zvířátka suchozemská. Jsou zde rychlá i pomalá, velká i malá. Z těch rychlých by to vyhrál asi gepard, kterýžto se latinsky zove Acinonyx jubatus. Ten dokáže při lovu kořisti dosáhnout rychlosti která může přesáhnout sto dvacet kilometrů v hodině. Což už je pořádná rychlost, a proto nemá kořist moc šancí uniknout. Většinou bývá gepard jasný vítěz.  

Pokud bychom zůstali na souši, ale podívali se na oblohu, tak je zde zvíře, které v rychlosti geparda třikrát překoná. Ovšem tohle asi porovnávat nelze. Jde totiž o ptáka, jež sluje sokol stěhovavý. Rychlost jeho útoku se blíží čtyřem stem kilometrů za hodinu a jistě uznáte, že tady už není vůbec co řešit o úniku kořisti. Je to vládce vzdušných prostor a žije skoro po celém světě snad jen mimo Antarktidy. Tito rychlí tvorové nemají potíže s obstaráním potravy, což už například taková výše citovaná želva má. Ta by si asi nic ulovit nemohla. Proto to moudrá příroda zařídila jinak. Želva nepotřebuje svou potravu pronásledovat, protože ji má hned u nosu Papá totiž travičku a vše co najde na zemi. Tedy je v podstatě býložravec, i když prý nepohrdne ani plžem.  

Vidíme, že na této planetě nalezneme zástupce skutečně rychlých tvorů, ale také těch pomalých. Zde jsme mimo želvy zapomněli zmínit rychlost plžů, neb o tom, že slouží jako potrava již řeč byla. Příroda nám skutečně vymyslela veliké rozmanitosti. Proto si neustále zasluhuje zkoumání, a to zkoumání nanejvýš opatrné. A také ochranu. Ochranu před těmi, které vývojem vytvořila, aniž tušila, že vlastně páchá sebevraždu. Jejím největším nepřítelem je totiž člověk sám. A bohužel se neblíží doba, kdy by dostal rozum.